Červen 2015

Sbohem princezno :-*

5. června 2015 v 18:22 | ♥PawlušQa♥ |  My Twitter

Tento článek píšu s těžkým srdcem, i když je to už nějaký čas :-( Bohužel nás opustial moje věrná kamarádka. Už nepláču a beru to, že je jí líp a tady by se jen trápila, ale i tak to bolí. Naše krasavice nás opustila ve spánku. Usnula klidně a spinkala jakoby se nic nedělo. Ráno už se ovšem neprobudila.

Proto bych chtěla na tohoto psa, který mě tolik naučil, chtěla vzpomenout právě tady na blogu :-)

Psal se rok 2000 a já byla v baletě. Jak já to neměla ráda, ale tehdy ještě asi jo :D Bylo mi 5 let a do baletu jsem chodila tuším první nebo druhý rok, už nevím. Rodiče mě vyzvedli a na zadním sedadle našeho staré Škody Forman byla bedýnka s takovým malinkatým černým uzlíčkem. Ještě teď si to pamatuji :D Byl to malý černý knírač, extrémně malý, byla takové větší štěně, hubená, kost a kůže, ale pro mě dokonalá. Dostala jméno Peggy.

Jako malá jsem se svému psíkovi tolik nevěnovala a jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš, tak ani mě se pak nedařilo Peggy naučit i blbé sedni. Uměla to, ale poslechla jen mámu. Nebo cizího člověka, ale mě skoro nikdy :D Moje malé zlobidlo :D

Když jsem byla na prvním stupni základní školy, chodila jsem s kamarádkou a její fenečkou také na prochajdy. Bylo to bezva, golfové hřiště tehdy nebylo tolik velké a dalo se přes něj bezpečně projít a my chodily. Až se naše cesty rozdělily, každá do jiné třídy a přišla puberta, tak jsme na procházky se psíky přestaly chodit. Mrzí mě to. Ale i tak jsem se svým psím kámošem měla docela dobrý vztah :-)

Nesnášela veterináře, vodu, hračky... jó našla bych toho hodně :D K veterináři jsem ji musela ten kilometr, jak je od našeho domu cca vzdálený, jezdit autem. Ptáte se proč? Plýtvání benzínem? Jo to bylo, ale naše kráska poznala v půli cesty kam se jde, sedla si a odmítala jít dál. Vždy jsem ji tam musela donést v náručí, ale to se mi snažila vysmeknout a utéct, takže to pak bývalo i nebezpečné. Proto jak jsem dostala řidičák vždy se jelo autem! :D

Vodu také nesnášela, koupání byl horor a pak se mnou nemluvila prakticky i týden... Jak už byla stará, měla očka plná hnisu a kysánků, takže jsme jí to museli umývat. Někdy i každý den, aby vůbec viděla. Takže jsem ji jednou držela aby ji mamka mohla umýt a... od té doby se mnou nepromluvila. Nepřišla si pro pohlazení, piškoty a pamlsky odmítala, nechtěla se na mě ani podívat. To bylo několik dní před tím, než nás opustila. Mrzelo mě to. Když už byla slabá a mamka ji vytáhla z boudy, aby tam nebyla zavřená a měla o ní přehled, dívala se na mě a jakoby mi odpouštěla. To pro mě hodně znamenalo.

A nakonec už tu noc nepřežila. Jsem ovšem ráda, že jsem se s ní rozloučila. Nebylo to ani tak náhlé, čekali jsme že nevydrží už nějaký ten rok zpátky. Byly týdny kdy nežrala, nemohla se vykadit, ale vždy se vzbrborala, zabojovala a překvapila nás. Teď se to ovšem nestalo. :-( Ale oplakali jsme ji. Je pohřbená u nás na zahradě. Pomáhala jsem hrobeček kopat a i to pro mě znamenalo hodně. Mohla jsem jí udělat pěkné místo pro věčný spánek. Ovšem výběr učinili rodiče až komický :D Pejsek který nesnášel vodu bude navždy ležet pod naším bazénem. Ironie? Ano, ale je blízko místu, kde jsme grilovali a dělili se s ní o večeři.

Takže miláčku můj ještě jednou ahoj, měj se v tom psím nebíčku krásně a hlídej nás :-) máme tě moc rádi a nikdy na tebe nezapomeneme :-*

A abych tento článek zakončila něčím veselejším, za týden si pojedeme pro nového psíka. Je nám tu strašně smutno. Je tu ticho a klid, takže jsme si našli novou psí kamarádku. Bude to Amy, je ze Slovenska a bude to také černý malý knírač :-) Už se těším, protože se jí chci věnovat a cvičit ji :-) Děkuji všem co si přečetli takový docela dlouhý, ale stručný příběh o mé kamarádce a můžete se těšit na doufám větší aktivitu o prázdninách a také příspěvky s Amy :-)